Rekapitulace posledních 365 dní

16. října 2012 v 18:11 | Pierzynová |  Strasti a slasti veterinární profese

Náročný to poslední rok.

Právě v tuto dobu jsem měla loni po první předstátnicové stáži v Kuníně, po čtrnáctidenní praxi na KVS ve Frýdku-Místku a pouhé 2 týdny do první státnice. Nervy začínaly naplno pracovat a hodiny neobvykle zpomalily své tikání. Nelze zapomenout na první státnici z Nákaz zvířat a legislativy. Po náročném překonání první mety už člověk odpočítával čas do další státnice, která nás čekala přesně za měsíc. Druhou státnici jsem dělala z Hygieny a technologie masa a masných výrobků. Před Vánoci jsem se mohla radovat, ovšem veselí netrvalo ani do Silvestra, neboť třetí státnici jsem měla 3. 1. 2012 a to z Hygieny a technologie mléka a mléčných výrobků. Následovalo 20 týdnů přípravy na předposlední státnici Choroby přežvýkavců a prasat. Desetitýdenní praxi jsem dělala na Vysočině. Kraj Vysočina patří mezi ty, kde se ještě můžete setkat s poměrně hojnými počty dobytka a ještě najdete i nějaký ten prasečák nebo inseminační středisko. Člověka, i přes praxi v ordinaci malých zvířat a chovu vlastních zvířat, stále něco překvapovalo. Přeci jen se jedná o ušlechtilá, krásná, houževnatá a odolná zvířata, která jsou velice přátelská a inteligentní, pakliže se k nim majitel, personál i veterinář chovají dobře. Po praxi hned následovaly obhajoby chorobopisů a analýz a učení, učení, učení. Před ústní státnicí ještě byly postupně dvě praktické zkoušky, jedna z kliniky prasat a jedna z kliniky přežvýkavců. Vše splněno? Tak pěkně mazej k ústní! Nervy tentokrát už vypovídají službu, začínají mi docházet síly i dech. Poslední státnice byla v červnu 2012 z Veterinární ochrany veřejného zdraví. To ještě nekončí? Už nemám vůbec ponětí o okolním světě, ale musím. Výdrž, píle a trpělivost patří do naší profese přeci. Zmáknuto! Konec? Ne, teprve začátek...

Začátek končil promocí. Už během roku jsem pokukovala po vhodném zaměstnání. Již jsem tady psala, že v průběhu let jsem zjistila, že usazovat se do ordinace nechci a naopak mě láká dohlížet na veřejné zdraví. Musela jsem se zamyslet nad vizí budoucnosti. Kam asi bude svět směřovat dalších 50 let? A volba byla jasná - půjde o bezpečnost a já se chci stát součástí celosvětové podstaty: zvířata - jídlo - lidé
V březnu jsem jela na přijímací pohovor do Příbrami na Inspektorát Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Středočeský kraj. Pohovor trval asi tři hodiny a nakonec jsem byla úspěšně přijata. Bohužel ještě jsem netušila, jak dopadnou zbylé státnice, ale popadla jsem druhý dech a zakousla se do skript. Stálo to za to. Dne 28. června 2012 se konala promoce, 29. června jsem se s přítelem stěhovala ze Střelic u Brna z privátu na Vysočinu a do Beskyd. No a 30. června jsem se pokoušela veškerý svůj majetek zabalit do dvou kufrů. Kufry byly nakonec tři.

Přítel i já jsme nastupovali do nové práce úplně ve stejný den, tedy 2. července 2012. On do Havlíčkova Brodu, já do Příbramě. Nový kraj, lidé, práce...bylo to náročné, ale věděla jsem, že mě práce bude bavit. Ihned jsem nastoupila do předatestačního kolečka. Krom několika provizorních bydlení, než jsem našla vhodný podnájem s utažitelným nájmem, a poškození auta, musím zaklepat, už mě nic horšího nepotkalo :). Příště, až si budu shánět práci, nejprve zmapuji kriminalitu v daném kraji. Není nad zkušenosti k nezaplacení :). Co se týká práce, tak pestřejší zaměstnání ve veterinárním oboru snad ani není. Samozřejmě klinika pestrá je, nicméně na to člověk potřebuje kvalitní finanční zázemí pro ordinaci a zároveň peníze na školení, stáže a pobyty na zahraničních klinikách, jinak se upíchnete do jednoho města, do jedné ulice, do jedné ordinace, obklopen stálými majiteli a pacienty a s neustále se rozrůstající konkurencí za rohem a čím dál prázděnšími peněženkami občanů. Vyhlídky? Každý svého štěstí strůjce. Já se rozhodla pomáhat zvířatům i lidem ze státních peněz. Nikoho to nic nestojí, proto jsou vztahy jiné, snažíme se spolu vycházet a pomoci si přežít v dnešním světě. A to mě na té práci nejvíc fascinuje.

Mým každodenním startem a cílem je Inspektorát v Příbrami, ale výjezdů a nových prostředí mám denně několik. Ve vědě nebo v soukromé praxi bych řadu důležitých položek musela hradit ze svého, tudíž pokud bych nechtěla zkrachovat, tak nechávat uhradit majiteli nebo ve vědě vůbec nepoužívat. Myslím teď například cesťák, služební hovory, pracovní počítač s tiskárnou. Bez těchto věcí se nelze naplno soustředit na práci a dřív nebo později začnete mít stres, kde ještě omezit pracovní výdaje. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem v práci spokojená a daleko lépe lze pak přistupovat k úsporným opatřením v daném regionu. Dalším faktorem je, že začínám poznávat výrobce kvalitních potravin a ty, kteří naopak se snaží vydělat a není jim cizí šidit všechny kolem sebe. Můžu se tak rozhodovat dle změn v provozech, jak se jim daří nedaří, snažit se pomoci českým výrobcům a zároveň zajistit nezávadné potraviny pro spotřebitele. V neposlední řadě mám stále kontakt se živými zvířaty, jejich nemocemi, terapií praktických veterinárních lékařů, výsledky terapií a patologickými změnami. Vlastně vidím vše od zdravého zvířete, jeho spokojeného života až po rozhodování o poživatelnosti masa pro člověka, domácí mazlíčky, výrobou jednotlivých potravin živočišného původu až po samotný prodej na talíř. Dostala jsem na čtyřicet provozen majících výrobny, bourárny, úpravny, prodejny a už se zapojuju do epizootologického, welfaristického i potravinového dění v ČR, což je velice zajímavé. Ráda dělám něco pro zdraví své i ostatních, a proto i má rodina začíná objevovat pestrost a významnost mé profese. Doufám jen, že i přes pracovní povinnost udržovat profesní mlčenlivost, budu nacházet zajímavosti i podstatné informace, které vám budu moci sdělit z první ruky.

Jak pravil kdysi Pasteur:

"Lékař léčí člověka, veterinární lékař léčí lidstvo."

Tedy jdu plnit své celoživotní poslání, které mě naplňuje a mé pacienty, ani páníčky nic nestojí, což mě hřeje na srdci.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | E-mail | 2. ledna 2013 v 21:32 | Reagovat

Při hledání Chabertia ovis na zítřejší zkoušku z parazitologie, mě Google přenesl až jsem. Nedalo mi to a trošku jsem to tady prozkoumala. Hlavně mě nadchl tenhle článek- absolventka FVHE? Jupí! Já myslela, že KVL absolventy FVHE postupně zašlapává do země. Taky mám podobný plán s uplatněním po škole- halvně by mě bavila epina- né, že by klinická praxe nebyla zajímavá, ale...jak píšete člověk musí mít peníze. No mám posledních 9hodin na to, aby jsem do hlavy narvala co nejvíc informací o parazitech, takže odcházím, ale určitě se ještě vrátím dočíst si některé články. Hodně štěstí a za tu zubovku děkuji...moje kreslířské výkony v parazitologii nebyly nejlepší:-D

2 ODPOVĚĎ AUTORKY ODPOVĚĎ AUTORKY | E-mail | 3. ledna 2013 v 15:23 | Reagovat

[1]:
:) Držím palce, ať ti to výjde. Dělala jsem na parazitologii jako pomocná vědecká síla a byli tam všichni velice pohodoví, takže nepředpokládám neúspěch :)

3 Andrea Andrea | E-mail | 4. ledna 2013 v 12:41 | Reagovat

Jojo nakonec to dopadlo na B:-) Pan prof. Modrý byl skvělým zkoušejícím:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.